Jeden takový zimní čtvrtek.
To je tak, když si naplánujete celý den před počítačem a pak vám dojde, že je čtvrtek.
Každý čtvrtek, mezi 10. až 11.h ráno přivážejí na trh čerstvý kozí sýr a ovčí tvaroh. Teď ho mají málo, takže se na něj stojí fronty. Takže tam prostě musím a to hned! Dnes jsem byla už osmá, čekala jsem jen 40 minut.
Takže se vracím domů po kafi, které se zvrhlo v oběd ve čtyři odpoledne a cítím se provinile.
Musím samozřejmě ještě do sadu pro pomerače, jinak by ráno nebyl džus.
Jo a ještě dát vyprat jednu pračku protože jeden den prostě musí začít pršet, tak dokud to schne...no, prostě musím, to se nedá nic dělat.
V šest si konečně udělám čaj a sednu si k počítači. Asi v půl sedmé se konečně dokáži soustředit.
Kocour mi škrábe na dvěře. Bafáme na sebe, honíme se a skáčeme po gauči (ano, oba dva). Je to fakt prča.
NE! A dost! Vážně už musím něco dělat.
Právě se z obýváku ozvalo: "Dáš si se mnou kafe, že jo?" a hned za tím: "Dneska vaříš ty, viď?"
Mám vtíravý pocit, že home office asi není úplně pro mě ...
Komentáře
Okomentovat