Surf Chick´s Diary

Firma měla za sebou první léto, první černé mraky nad sebou a vztah tedy pekelně skřípal.  Okamžik, kdy se ten domeček z karet zhroutí je jen pár měsíců od nás. Ale nejdříve...nejdříve letím na zimu do Maroka.  Po prvním prosurfovaném létě v Portugalsku mi bylo jasné, že bez vln to u mě už nepůjde. Ale jak se k těm dalším vlnám dostat?  První ráno před domem Financí na pobyt moc nebylo. Naštěstí jsme si během léta na sebe s majiteli surfové školy v Sagresi zvykli a tak mě požádali, abych jim v Maroku pomohla s organizací surfcampu. Ha! Dvě mouchy jednou ranou! Můžu být v Maroku pro naše hosty, nabídnout jim další destinaci a zároveň mi to neudělá díru do kapsy. A tak jsem 4.12. seděla v letadle směrem Afrika. Jiný kontinent, jiná kultura, další jazyk, kterému nerozumím, to byl docela skok ze zóny komfortu. Jako před každým letem jsem se s každým v duchu rozloučila, poděkovala a slibovala, že jestli tenhle let přežiju, budu už napořád jenom hodná.  Po přistání si mě vy

Portugalsko v zimě není pro každého. 90% cizinců, kteří tu žijí přes léto na zimu utíká do teplých krajů, nebo na hory. My, co jsme tvrďáci a rozhodli jsme se tu žít nastálo, máme depresi. Tak, jak máme od února do listopadu plné ruce práce a na nic jiného než nezbývá čas, tak nemáme od listopadu do února vůbec co dělat. Většinou je jasno, okolo 15ti stupňů a vlny jsou jako z magazínu. Třímetrovky, někdy i větší, ale skoro všechny jen na dívání. Proč? No protože větry! Nejčastěji nám fouká orkán ze severu, ze kterého chytnete angínu po 5ti minutách. Nedá se vůbec být venku. Severák, neboli nortada nám sice fičí z boku na nejobvyklejší směr příboje, ale vlny ničí tak, že surfujete spíše na rozdivočelé řece, nebo trávíte hodiny pádlováním proti silným proudům. A jakmile vylezete z vody zmrznete.  Také nám fouká východní teplejší vítr , který nám krásně otevírá vlny (tzv. Offshore), ale zároveň, když je ho moc, tak je zastavuje. A v zimě ho fouká moc. Pak má

V době, kdy jsem odjela na první sezónu do Portugalska jsem studovala angličtinu a španělštinu na univerzitě, měla dlouhodobý vztah, hodně přátel, štěně australského ovčáka a začínající firmu. Po čtyřech měsících, kdy jsem pro změnu odjížděla na zimní sezónu do Maroka jsem měla už jen tu firmu a jeden kufr. A hrozně velký, šťastný oči.   první noc v Maroku První, co začalo během mé první sezóny v Algarve skřípat, byla firma . Ono teorie a praxe mezi sebou mají ohromnou propast a co se zdá z ČR jako skvělý nápad v Portugalsku nemusí vůbec fungovat. Postupně jsme za běhu zjišťovali, co znamená podnikání v zemi, kde je téměř vše jinak, kde se nehraje na čas, kde jsou jiné zákony a samozřejmě, kde téměř nikomu nerozumíte. Co si budeme, jednoduché to není, ale nemožné také ne. Hodně práce, hodně studia a především trpělivost. Toho posledního vážně minimálně pytel. O tom, jaké komplikace nás hodně překvapily si počtete někdy příště, protože to je na další článek o dvace

Ono to není jen tak skočit do vody a pádlovat. Ono se to totiž musí všechno připravit. Okolo deváté jsem stepovala před kanceláří a netušila, co mě čeká. Z předešlého dne jsem už věděla, že mi nejspíš nic smrtelného nehrozí, přesto jsem (opět) byla rozklepaná.  Sešlo se nás dvanáct. Osm holek, tři kluci z Německa a já. Instruktoři si nás po jednom volali a rozdělovali neopreny podle velikosti. Osm velikostí XS holčících, velikosti pro veliký ramena klučičí a k tomu jedno eLko, prosím. Následovala diskuze o vhodných velikostech surfboardů. Ta většinou začíná dotazem, kde kdo a kolikrát už surfoval. Proběhlo nějaké Bali, sem tam Fuenteventura, Sri Lanka, jižní Amerika i Austrálie a pak taky naštěstí párkrát “Nikdy”. Uf. Byli jsme 3 v začátečnickém kurzu. Nejdříve si prkna vybírali zkušenejší surfaři. Před očima mi jezdila krasná prkna snad všech barev, krátká, delší s hladkým povrchem, jedno měla na sobě namalovanou duhu, to jsem hrozně moc chtěla.... Mě přijelo pěnové monstrum