Marocká zima - část 1. příjezd

Firma měla za sebou první léto, první černé mraky nad sebou a vztah tedy pekelně skřípal. 
Okamžik, kdy se ten domeček z karet zhroutí je jen pár měsíců od nás. Ale nejdříve...nejdříve letím na zimu do Maroka. 
Po prvním prosurfovaném létě v Portugalsku mi bylo jasné, že bez vln to u mě už nepůjde. Ale jak se k těm dalším vlnám dostat? 
První ráno před domem

Financí na pobyt moc nebylo. Naštěstí jsme si během léta na sebe s majiteli surfové školy v Sagresi zvykli a tak mě požádali, abych jim v Maroku pomohla s organizací surfcampu. Ha! Dvě mouchy jednou ranou! Můžu být v Maroku pro naše hosty, nabídnout jim další destinaci a zároveň mi to neudělá díru do kapsy.
A tak jsem 4.12. seděla v letadle směrem Afrika. Jiný kontinent, jiná kultura, další jazyk, kterému nerozumím, to byl docela skok ze zóny komfortu. Jako před každým letem jsem se s každým v duchu rozloučila, poděkovala a slibovala, že jestli tenhle let přežiju, budu už napořád jenom hodná. 
Po přistání si mě vyzvedli kluci instruktorští před halou a jelo se na surfhouse. 
Cestu si pamatuji doteď úplně jako by to bylo včera. Hned jak jsem se probrala z trochu delší kontroly na letišti (jojo, my modrooký turistky jsme jim vždycky zabraly víc času) vystrčila jsem hlavu z okna jeepu a byla úplně v jiném světě. 



Promenáda před domem 
Náš dům


Okolo mě na něčem, co nejspíš měla být dálnice jezdily vedle sebe přeložené náklaďáky, skútry, kola, velbloudi, osli a sem tam prošla paní s pětilitrovkou vody na hlavě. Byla tma a troubení, záblesky světel, sem tam nějaká zvířecí hlava v okýnku a pach výkalů všude okolo mě. Nic z toho mi nedělalo dobře. Představa tří mesíců v tomhle prostředí mě děsila. Postupně ale všechnen zmatek a hluk utichal a my se vydali mnohem dál na jih. Večer jsem vyčerpaná cestou, litrem bechera a smíchem upadla do bezvědomí.

Snídaně, můj job

Ráno jsem jako jediná zvyklá na Becherovku vstala brzy. Udělala jsem si kávu a vylezla na terasu a.....a zamilovala se! Východ slunce, před domem pasoucí se velbloudi, krátká promenáda s jednou restaurací a oceán. 100m od mých dvěří jsou vlny! Blíž už to nešlo!


Udělala jsem klukům palačinky a vytáhla je z postelí. Spát můžou později, chci vidět víc!



Nastartovali jsme jeepy, nabalili neopreny a prkna a jeli se projet písečnými dunami.

Do ráje.

Daleko od lidí. 

Surfovat vlny, které ještě nikdy nikdo nesurfoval. 





Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak se budí princezny.

Jak se zahazuje starý život...