Nechci pytlík! Não quero saco! část 1.



Že plasty škodí matičce zemi víme všichni, že dlouhé dovážení potravin jí škodí též, to víme snad také všichni.... my ano, ale co taková portugalská babička?




naše nesperas
Změna? Ježišmarjá!
Žiji na vesnici. Tedy přesněji žiji na pravé portugalské vesnici, kde se v neděli loví kanci a střílí ptáci, kde se místo sekačky vypustí krávy a kde se víno stále šlape bosýma nohama. A konečně letos už tu nejsem nejmladší. Pokud místní zemře v 70ti letech, všichni se diví, že zemřel takhle mladý. Babička  pana G. zemřela loni, bylo jí 103 let, žila sama a starala se o zahradu, jeho chůvě je 100 let a stále čiperka. Tady se prostě žije déle. A žije se venku. A pracuje se tvrdě. A hodně se pamatuje, třeba že se za pytlíky muselo platit. A taky se tu trpí všeobecným odporem ke změnám!
Nebuď hipík! 
Proto pokud nechcete používat pytlíky, koukají se na vás hodně podezíravě (vždyť ten pytlík je zadarmo!) a jste rovnou za hipíka. Tady za hipíka být nechcete! Tady je nemají rádi, protože parkují karavany v národním parku, nechávají po sobě bordel a kradou ze zahrad.
Tak jsem si musela najít svoji cestu, jak se chovat na nákupech a pokud možno co nejméně ubližovat matičce zemi .

Upozornění pro vegany: tento článek zavání masem. Prosím dále číst pouze skrz prsty a nebo s pochopením


plevel prostě
miminko lilku



1. Každý týden nakupuji na místním trhu. Už tu pár let jsem, mám (pokus o) zahrádku a koukám okolo sebe, takže vím, co se kdy sklízí. V březnu, dubnu a ještě i květnu dozrává hrášek. Sezóna jahod je půlka dubna až půlka června. V zimě se jí fazole, polévky a všechny druhy zelí.  Brokolice jede celoročně. Tečka. Přijde mi už dokonce úchylné cpát se například granátovými jablky z dovozu v létě, když je všude okolo tolik šťavnatých blum.





2. Se sezónností jde samozřejmě ruku v ruce lokálnost a co nejvíc chutná je vždycky z vlastní (sousedovy) zahrádky. Takže pěstuji (ikdyž z toho se pořádně nají maximálně vrabci a hryzci), nebo na trhu kupujeme to, co je z Portugalska, popřípadě pokud možno rovnou vlastní produkci stánkaře. Pokud mám mimo sezónu nezvladatelnou chuť na mango, klidně si ho dám, ale na výrobu kompotů a totální mangovou přežíračku si počkám, až dozrají manga místní! Jsou menší, mají sytě oranžovo-červenou barvu a ta chuť a vůně je prostě nebeská!


pro ně tu zahradu mám, přeci


3. Nakupuji do vlastního. Našila jsem si pytlíky ze záclon, kamarádku poprosila o pytel na chleba a beru si s sebou krabičky a velký košík, nebo plátěnou tašku.






A jak to mám teda s tím masem? A jak že jsem je tady přesvědčila, aby mi ten pytlík necpali? O tom v dalším díle :) 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak se budí princezny.

Marocká zima - část 1. příjezd

Jak se zahazuje starý život...