Nechci pytlík! Não quero saco! část 1.



Že plasty škodí matičce zemi víme všichni, že dlouhé dovážení potravin jí škodí též, to víme snad také všichni.... my ano, ale co taková portugalská babička?




naše nesperas
Změna? Ježišmarjá!
Žiji na vesnici. Tedy přesněji žiji na pravé portugalské vesnici, kde se v neděli loví kanci a střílí ptáci, kde se místo sekačky vypustí krávy a kde se víno stále šlape bosýma nohama. A konečně letos už tu nejsem nejmladší. Pokud místní zemře v 70ti letech, všichni se diví, že zemřel takhle mladý. Babička  pana G. zemřela loni, bylo jí 103 let, žila sama a starala se o zahradu, jeho chůvě je 100 let a stále čiperka. Tady se prostě žije déle. A žije se venku. A pracuje se tvrdě. A hodně se pamatuje, třeba že se za pytlíky muselo platit. A taky se tu trpí všeobecným odporem ke změnám!
Nebuď hipík! 
Proto pokud nechcete používat pytlíky, koukají se na vás hodně podezíravě (vždyť ten pytlík je zadarmo!) a jste rovnou za hipíka. Tady za hipíka být nechcete! Tady je nemají rádi, protože parkují karavany v národním parku, nechávají po sobě bordel a kradou ze zahrad.
Tak jsem si musela najít svoji cestu, jak se chovat na nákupech a pokud možno co nejméně ubližovat matičce zemi .

Upozornění pro vegany: tento článek zavání masem. Prosím dále číst pouze skrz prsty a nebo s pochopením. 


plevel prostě
miminko lilku
1. Každý týden nakupuji na místním trhu. Už tu pár let jsem, mám (pokus o) zahrádku a koukám okolo sebe, takže vím, co se kdy sklízí. V březnu, dubnu a ještě i květnu dozrává hrášek. Sezóna jahod je půlka dubna až půlka června. V zimě se jí fazole, polévky a všechny druhy zelí.  Brokolice jede celoročně. Tečka. Přijde mi už dokonce úchylné cpát se například granátovými jablky z dovozu v létě, když je všude okolo tolik šťavnatých blum.





2. Se sezónností jde samozřejmě ruku v ruce lokálnost a co nejvíc chutná je vždycky z vlastní (sousedovy) zahrádky. Takže pěstuji (ikdyž z toho se pořádně nají maximálně vrabci a hryzci), nebo na trhu kupujeme to, co je z Portugalska, popřípadě pokud možno rovnou vlastní produkci stánkaře. Pokud mám mimo sezónu nezvladatelnou chuť na mango, klidně si ho dám, ale na výrobu kompotů a totální mangovou přežíračku si počkám, až dozrají manga místní! Jsou menší, mají sytě oranžovo-červenou barvu a ta chuť a vůně je prostě nebeská!


pro ně tu zahradu mám, přeci


3. Nakupuji do vlastního. Našila jsem si pytlíky ze záclon, kamarádku poprosila o pytel na chleba a beru si s sebou krabičky a velký košík, nebo plátěnou tašku.






A jak to mám teda s tím masem? A jak že jsem je tady přesvědčila, aby mi ten pytlík necpali? O tom v dalším díle :) 

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Někdo kávičku?

Obrázek
Je strašně brzy. 11h ráno. Včera jsem vzdala sprchu. Jsem celá prosolená, opatlaná a vůbec neprezentovatelná ještě v posteli. Maximum, co jsem zatím zvládla bylo jit čůrat a otevřít dveře Lokimu, takže mám zarytý čumák do jeho kožichu a spokojeně si tu vrníme.  Něco mě vzbudilo.  Miška zvenčí štěká jako o život. Troubení auta od brány....néééé!!! Dneska fakt ne, dneska se jim na nějakou pohostinnost vykašlu. Určite je to strejda, co se jde postarat o sad a ten má svoje klíče, nakonec si otevře sám. Tůůůůů. To bude omyl. Musí to byt omyl! Zahrabávám se hlouběji do peřin a doufám, že to dotyčný vzdal. Miška už neštěká, je klid.....otočím hlavu k oknu do paprsků slunce, co mi už nebezpečně prehřívají mozek a se zavřenýma očima čekám, že mě slunce ještě trochu ukolébá.....Něco mě zastíní.....Miška určitě vylezla na boudu, už i ona chce, abych šla ven. Otevírám oči...a skáču rovnou z postele. Tohle není Miška, tohle není strejda, tohle je ZASE návštěva. K...
Další informace

Dejchej!

Obrázek
Je půl páté večer a já jsem s dalšíma třema holkama a třema klukama ve vodě. Čekáme na vlny, dneska jim to trochu trvá. Podle mě je nás tu moc. Vlny se začínají lámat přímo u břehu a já už nemám sílu je chytat. Přitom by stačilo zapádlovat jen trochu víc. To opravdu člověk dokáže přijít o veškerou fyzičku během dvou měsíců, co jenom pracuje, jí a spí? Kruci! Hele set...jdu na to...a...mám ji, trochu ostřejší botom turn, pěkně nahoru k lipu a seknout k pláži - na útes. Stoupám si na dno a snad posté si řežu chodidla o útesy. Kruci! Kdybych si počkala na tu další vlnu. Ta se tak rychle nezavřela. Teď pěkně propádlovat zase zpátky přes pěnu, která mě opět odře o útesy. Kruci!!!!Grrrr!!! Dejchej! Nádech. Výdech. Zavři oči! Nádech, výdech....náááááádech... Začíná zapad slunce. Z ničeho nic se uklidní vítr a ke mě dolehne šum v palmách z pobřeží. Ptáci se scházejí na pokec před spaním. Všecho šumí a švitoří. Přepádlovala jsem pěnu a teď už jen klidně rozhrnuji hedvábí před ...
Další informace

Nechci pytlík! Não quero saco! část 2.

Obrázek
V minulém příspěvku jsem psala o mých prvních třech pravidlech nakupování. Protože ale neumím psát krátce (stejně tak jako mluvit jen trochu a pomalu), tak vás tady teď čeká pokračování. Zatím jsem popsala body:  1. Sezónnost 2. Lokálnost 3. Nákupy do vlastního dnešní nákup  Teď trochu přitvrdíme, bude to maso!  4. Nakupuji v mini supermarketu u stařší paní, takže šunčičku pěkně rovnou do krabičky. Každý čtvrtek, jak už jsem psala někde v minulém příspěvku, přiváží ten slavný, čerstvý, domácí kozí sýr a ovčí tvaroh . Nákupy si tedy plánuji tak, abych měla ve frontě na tyhle lahůdky maximálně páté místo.  Tady s mojí krabičkou problém nikdy neměli. V tomhle malinkém krámečku (kde se nedá hnout, pokud je uvnitř více, než tři lidi) se hygiena a sterilní prostředí řeší tak, že pokud chcete třeba sušenky, nebo bonbony na váhu rovnou si sami rukou hrábnete. Vedle v pekárně nechávám pytlík na chleba a každé úterý a čtvrtek si ho chodím v...
Další informace