Jak se budí princezny.

Ráda se probouzím. 

Abyste mě dobře pochopili, nerada se budím brzy, ráda se dlouze probouzím sama od sebe. 

Mluvím o takovém tom probuzení, kdy vás šimrá paprsek slunce na nose, kdy se zhluboka nadechnete, protáhnete se a pomalinku otevřete oči. Těch kouzelných 5 minut před tím, než zjistíte, že jste zaspali a zkazí vám to celý den  než se opravdu probudíte. 

Mám ráda svoje rituály při probouzení. Dávají mi pocit známého, pocit bezpečí. Na druhou stranu díky nim poznám jakoukoliv výchylku od normálu. 

Ovšem tohle ráno bylo všechno, jenom ne známé a normální.

Bylo září a slunce mi svítilo do nedovírajících se oken polorozpadlého domu, který jsem měla pronajatý za nehorázný peníz. Dům byl v industirální zóně a pokaždé, když okolo projel náklaďák, celý se chvěl a zvětšovala se mu ohromná prasklina ve zdi. Měl podmáčené zdi, nešly mu zavřít vchodové dveře a odpady  páchly metanem tak, že jsem občas pochybovala, jestli nejsem náhodou už permanentně trochu přiotrávená.

To ráno mě ten metan nejspíš dostal. Bylo to po dlouhé době poprvé, kdy jsem v hlavě neměla neuvěřitelnou změť všech těch "co kdyby'' a mých oblíbených tragických scénářů, ale prostě ticho. Klidné a zatím docela děsivé ticho. 

Otevřela jsem okna, sedla si na vzduch, ale nijak jsem se neprobírala. Zpěv ptáků, šustění palem, projíždějící auta, štěkající pes a přesto - ticho a klid. 

Vzala jsem psa a šla to rozchodit. Dali jsme si klasické kolečko okolo uřvaných koz, přes ochutnávku čerstvých zaječích bobků na komáří kopec a zpátky. 

Pořád ten divnej klid. 

Doteď mi v hlavě přerývaně vyskakovalo: "Pozor! Jsi tu sama, to nemůžeš zvládnout!", "Všechno se ti sype, musíš vymyslet co s tím!", "Z čeho budeš žít?". Už jsem si na ten šrumec docela zvykla a teď mě najednou překvapilo tohle vakuum. 

Načechraný klid, jako když vás přikryje velkou duchnou; jako když vás svými měkkými prsty laskavě pohladí babička; jako když plavete pod vodou; jako když za sebou po dlouhém dni zavřete dveře, sundáte boty a vydechnete.......... jako když jste doma a všechno už bude jenom dobrý. 

Je klid. Jsem doma..... a je to sakra dobrý!