Někdo kávičku?


Je strašně brzy. 11h ráno. Včera jsem vzdala sprchu. Jsem celá prosolená, opatlaná a vůbec neprezentovatelná ještě v posteli. Maximum, co jsem zatím zvládla bylo jit čůrat a otevřít dveře Lokimu, takže mám zarytý čumák do jeho kožichu a spokojeně si tu vrníme. 


Něco mě vzbudilo. 




Miška zvenčí štěká jako o život. Troubení auta od brány....néééé!!! Dneska fakt ne, dneska se jim na nějakou pohostinnost vykašlu. Určite je to strejda, co se jde postarat o sad a ten má svoje klíče, nakonec si otevře sám. Tůůůůů. To bude omyl. Musí to byt omyl! Zahrabávám se hlouběji do peřin a doufám, že to dotyčný vzdal. Miška už neštěká, je klid.....otočím hlavu k oknu do paprsků slunce, co mi už nebezpečně prehřívají mozek a se zavřenýma očima čekám, že mě slunce ještě trochu ukolébá.....Něco mě zastíní.....Miška určitě vylezla na boudu, už i ona chce, abych šla ven. Otevírám oči...a skáču rovnou z postele. Tohle není Miška, tohle není strejda, tohle je ZASE návštěva. Klepe mi na okno a šklebí se od ucha k uchu.



''Tyjo, ty se ještě válíš? Ty máš ale život!'' Pobaveně mi zírá do ložnice a drbe si mýho blahem slintajícího hlidacího psa.
''Ahoj soudede, jak ti mohu  pomoci?'' ptám se sarkasticky při oblékání do županu.
''Máš doma šampiona?''
''Má venku auto?''
''No nemá, no. Dám si kafe a počkám tu na něj. Tak šup šup a netvař se tak nakvašeně.'' pořád se na me přiblble usmívá.
''Dáš si do toho kafe trochu jedu?''
''Cukr stačí, hodná holka. Hele, já si myslím, že byste mi už měli dát klíče. To přelejzání brány mě už moc neba. Proč jste ji vůbec nechali udelat vyšší?''
''Kvůli psovi, víš. Kvůli psovi!''
''A ten zvonek, co jste dali pryč?''
...my tu prostě nechceme lidi!!!!...''Ten se rozbil''
"Hm. .................Jé tyjo, podej mi klíče od tý brány, vždyť já mám v autě dítě!!! Dneska pořád brečí, rostou jí zuby."


Takže dobré ráno.....



K nám se zvou lidi na návštěvu sami. Běžně tak dvakrát za den.
Už jsem si na to skoro i zvykla. Samozřejmě jsem se tomu musela maličko přizbůsobit.

Vždycky mám doma kafe, víno, nebo pivo v lednici. Vždycky mám led. Vždycky mám čokoládu a 'něco malého' na zub. Vždycky mám umytý záchod a toaletní papír. Noční košilky nevedu, mám dlouhé flanelové totálně nesexy pyžamo, které si kvůli efektu alespoň žehlím. Nikdy doma neválím spodní prádlo, ani ponožky.
Než jdu spát, 'lehce' prolétnu celý barák. Vydrhnu kuchyň, zametu obývák, posbíram prádlo (co vládce všech moří trousí všude, kudy projde - abych ho vždycky mohla vystopovat), umeju záchod, otřu umyvadlo od pasty, popřípadě vyleštím zrcadlo, srovnám přehozy, vyčistím písek Lokimu a vynesu koš.

Jo, tohle všecho delám před spaním....a to proto, aby se obličej nalepený na okně v 11h ráno mohl pohoršit nad tím, že se ještě válím , aby se u nás návštěvy cítily vždy vítány a jako doma.

Měla bych si začít zavírat okenice. 








Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nechci pytlík! Não quero saco! část 1.

Nechci pytlík! Não quero saco! část 2.

Jak se zahazuje starý život...